Pochod Praha - Prčice 2010, 45. ročník, 15/5/2010, trasa Karla Kulleho 70 km
 

Tak jsem letos vyrazil už po osmé pěšky na trasu Karla Kulleho z Prahy - Hájů (a posedmé viděl cíl). Chodím od roku 2002; v roce 2003 jsme to kvůli zranění spolupochodníka zabalili v Kosově Hoře, 6x jsem šel sám, v roce 2008 jsem kvůli zdravotním problémům a zkušenosti z roku 2007 vyrazil jen na cyklojízdu z Prahy. Letos jsme se sice pět dní před pochodem bavili o pochodu s kamarádem, který šel loni na pochod se mnou, že bysme vyrazili znovu. Situace ale vyplynula nakonec tak, že ještě v pátek večer před pochodem jsme nebyli domluveni nijak závazně. V sobotu jsem vstával asi ve třičtvrtě na čtyři a podle plánu jsem hodlal využít stejného spojení na start pochodu jako loni, s částečným využitím noční dopravy a jedné z prvních souprav metra na trase C. Asi jsem vypadal v noční tramvaji trochu podezřele, na stanici Národní třída mě oslovil jeden cestující, jestli náhodou nejedu taky na start pochodu do Prčice, tak jsme se s pochodníkem Filipem dali do řeči. Na I. P. Pavlově jsme přestupovali na metro C, směr Háje. Při čekání na metro jsme potkali Vladimíra Galase, pořadatele oblíbených cyklojízd, který se rozhodl, že se do Prčice pokusí už podruhé vyrazit bez oblíbeného jednostopého dopravního prostředku. Cestou jsem ještě zkoušel napsat SMS výše zmíněnému kamarádovi, spolupochodníkovi z loňska, uvedl jsem můj předpokládaný čas startu. Na Vyšehradě přistoupil kamarád pochodníka Filipa. Přibližně v 5:20 dorazila souprava na Háje, touto dobou jsem přijel na start i loni. Třebaže katastrofická předpověď počasí (hraničící se šířením poplašné zprávy) slibovala chladné počasí a možnost trvalých srážek, musím říci, že po loňské a letošní zkušenosti mám dojem, že snad čím horší předpověď počasí, tím víc pochodníků vyráží z Prahy. Před startovním stolkem pořadatelů už stála celkem slušná fronta pochodníků, hned vedle se tvořila další, kam si šli pochodníci  po vyplnění údajů do itineráře / mapy nechat dát startovní razítko. Mapa byla zase letos větší, a možná podrobnější, což mohlo představovat výhodu pro pochodníky, kteří jdou tuto trasu poprvé; já jsem mapu ani itinerář dosud neotevřel, nebylo třeba; mapu jsem bral do ruky jen na kontrolních stanovištích kvůli razítkům. A tady bych měl určitou výtku; na lesklém křídovém papíře se mi rozmazala všechna razítka. Přičinliví pořadatelé na trase z Pikovic však údajně vše podchytili a dávali pochodníkům na místa pro razítka pruh ze savé samolepky, kde se razítka nerozmazala. 

V 5:29 jsem měl na startu vše vyřízené a vyrazil jsem. Prvního asi jeden a půl kilometru jsem šel společně s Vláďou Galasem, před Milíčovským lesem jsme se pro tu chvíli rozloučili. Když jsem procházel Milíčovským lesem, ozval se mi kamarád, že je poblíž stanice metra Muzeum a chystá se na start. Na konci Milíčovského lesa překvapila "tajná kontrola", která byla loni na jeho začátku. Cesta poměrně dobře ubíhala, na nezpevněných cestách se samozřejmě ale podepsal skoro celodenní páteční déšť.

V Průhonicích se začali sjíždět myslivci na výstavu výmarských ohařů. Netrvalo dlouho, a vlastní značení navedlo pochodníky do Průhonického parku, což je asi od roku 2007 takové zpestření namísto původního dost nudného úseku; avšak, stejně mám za to, že původní úsek býval o trochu kratší.

V mezidobí se ozval kamarád, že už je na Roztylech , a kdeže má hledat ty pořadatele na startu.

Trasa pochodu pokračovala přes Osnici, kde i díky výstavbě silničního okruhu byly pro pochodníky trochu ztížené podmínky, když bylo potřeba projít úsekem z těžkého lepivého jílu. Obeznámen s předpovědí počasí, impregnací na boty jsem nešetřil, ale jíluvzdorná impregnace s nanotechnologií v prodeji dosud není a tak impregnace stejně velmi rychle vzala za své.

Kousek před Radějovicemi začalo mrholit. Třebaže těžké tmavé mraky celý den vypadaly, že by to obloha mohla pořádně rozjet, tak mrholilo asi necelou půlhodinu a naštěstí pak už nesprchlo, další mrholení přišlo až po půl osmé večer.

Znovu se ozval kamarád, kdeže má být na Hájích ten start.

Cesta poměrně dobře ubíhala, následoval poměrně dlouhý lesní úsek hornopožárským lesem, pak kolem Krhanic do Týnce nad Sázavou. V Týnci se to u vodácké půjčovny hemžilo vodáky, kteří si to chtěli dát do Pikovic i v takové zimě. Cestou jsem vyfotil obytný vůz Barkas, dokoupil nějaké pití a šel jsem na kontrolní stanoviště v turistickém informačním centru, kam jsem dorazil v 10:27. Oblíbená restaurace hned vedle prošla jistou transformací na asijské bistro, k nelibosti řady pochodníků. Kamarád musel mít nějaký špatný den, hlásil, že se k němu během pochodu přidal jakýsi pochodník, který se neukázal coby dobrý průvodce, když společně ztratili asi hodinu blouděním v okolí Průhonic.

Kousek za Týncem byla tuším letos drobná změna trasy, která vedla tentokrát z větší míry polní cestou do Chárovic, pak tradičně přes panelovou cestu a po silnici do Chrášťan. V Černíkovicích u č.p. 12 se místní snaží rok od roku víc, úroveň občerstvení přichystaného pro pochodníky má rok od roku vyšší úroveň; letos byla na výběr grilovaná klobása, grilované kuře, bramboráky, vdolky, pití, kořalka, vše za dobré ceny. Během občerstvení jsem se dal do řeči s pochodníkem Mirkem. Kdo by nechtěl mít v šedesáti pěti letech tolik energie jako on. Na pochod z Prahy vyrazil letos po třicáté sedmé, chodí od roku 1973, zažil, když pochod startoval z Písnice, z Kačerova. Do cíle dorazil nakonec asi o 15min dříve než já, jindy by prý došel i o dvě hodiny dříve, ale zdrželo ho značné množství bláta . Jako další akci plánuje rovnou Krakonošovu stovku!

Kousek za Černíkovicemi jsem předcházel pochodníka, který šel se psem bíglem; podle vyluzovaných zvuků na pomezí výhružného štěkotu a vytí mi ale přišlo, že už je na bígla ta trasa celkem dlouhá.

Zbývaly mi asi dva kilometry do Neveklova, když se ozval kamarád, že se blíží do Týnce, a že zváží, jestli s ohledem na časovou ztrátu má smysl pokračovat dál.

Ve 13:22 jsem dorazil do Neveklova. Nechal jsem si dát razítko do mapy, dal jsem si zmrzlinu a asi po čtvrthodině jsem se vydal na další cestu. Kousek za Strážovicemi jsem si v lese špatně vyložil značení trasy a zašel jsem si asi 100 metrů, naštěstí bylo patrné, že po cestě je podezřele málo stop od předchozích pochodníků, to bylo jediné místo, kde jsem trochu zaváhal a vydal se špatnou cestou. Během cesty jsem poskytoval kamarádovi po telefonu technickou podporu týkající se instalace satelitní antény. Byl jsem zvědav, jak se budou letos mít věci v obci Suchdol. Jedna místní dáma nabízela u cesty z basy lahvové pivo. Vlastní značení na konci obce přikazuje pochodníkům "jeden kilometr po asfaltu"; přesně v tom místě ale bývá vyšlapaná pěšinka v trávě, pochodníci si tu mnohdy trasu zkracují. Letos jsem tu neviděl nikoho jít, ani nebyla vyšlapaná pěšinka.

V mezidobí se mi ozval kamarád, že došli do Týnce a pokračují do Neveklova. Trasu z Týnce že údajně konzultovali s někým z pořadatelů, kdo šel pak za nimi a sundával vlastní značení. A po chvilce zabloudili, podobně, jako prý ten pořadatel.

Kousek za Suchdolem jsem cítil, že mě na patě dře pravá bota. O téměř nulové prodyšnosti bot způsobené řádnou vrstvou impregnace ani nemluvě. Když jsem si vzpomněl, jak dopadl kamarád loni za Kosovou Horou, rozhodl jsem se, že nenechám věci zajít tak daleko; sedl jsem si na kámen u cesty a připravil jsem si náplast. Slečna ze skupinky, která mě právě míjela, říkala sice něco ve smyslu "tak to nemusím vidět", když jsem asi po půl minutě a půl skupinu předcházel, bylo jasné, že snad nebylo tak zle.

Přes Luhy trasa vystoupala a zase klesala ke Kosově Hoře. Ochutnal jsem od místních domácí štrúdl, koupil nějaké pití a zamířil ke kontrolnímu stanovišti, u kterého jistá politická strana dávala pochodníkům zelené jablko, zelený sáčkový čaj a předvolební tiskoviny. V 16:38 jsem si nechal dát razítko do mapy. Ozval se kamarád, že už pochod skutečně kvůli nedostatku času zakončí v Neveklově. Dal jsem si ještě nějakou svačinu ze zásob, co jsem si nesl s sebou, a šel dál do posledního úseku trasy pochodu.

V nedaleké Dohnalově Lhotě jsem tradičně vyfotografoval nějaké cisterny, jako vzpomínku na spolupráci s dnes již stagnujícím tematickým webem.

V obci Mezné byla další "tajná kontrola" a zároveň se tradičně na tomto posledním úseku začaly hojněji vyskytovat stánky s občerstvením. V posledním úseku se sbíhají kratší trasy, připadalo mi, že letos nešlo tolik opilců.

Trasa z Jesenice vedla převážně přírodními nezpevněnými cestami, které byly místy rozblácené tak, že pořadatelé museli vyznačit improvizované trasy, kudy totálně rozbahněné úseky obejít. Cesta se vlekla, paradoxně mi ale závěrečný úsek nepřipadal tak nekonečně dlouhý jako třeba loni.

Vlastní značení trasy v samotné Prčici letos vydrželo v pořádku ještě v době, kdy jsem se blížil do cíle, a tak jsem si v cíli nechal dát v 19:25 poslední razítko, dostal jsem transparentní botičku, tatranku a placku pro pochodníka 70km trasy Karla Kulleho. Dle sdělení pořadatelů jsem byl 133. v pořadí z těch, co šli z Prahy. (Dle neoficiálních informací vyrazilo z Prahy asi 405 pochodníků , první prý dorazil krátce po 14.h). U cíle jsem potkal bývalou spolužačku Lucii, která mi udělala cílové památeční foto.

Stánky v cíli pomalu začínaly balit, dal jsem si menší občerstvení, a i s ohledem na to, že zase začínalo mrholit, tak jsem pomalu mířil na kyvadlový autobus do Heřmaniček. Celkově, co se počasí týče, musím poznamenat, že mohlo být daleko hůře. Že bylo během pochodu chladněji, to tolik nevadilo, když před lety bylo během pochodu kolem 30°C, přišel jsem do cíle s lehčím úžehem a celkově vyřízený, takže chladnější počasí mi opravdu nepřišlo jako nějaké příkoří. Když by bývalo celý den třeba vytrvale pršelo, byla by to konečná.

Cena 25,- Kč za pětikilometrovou cestu autobusem do Heřmaniček mi nepřijde zrovna příznivá. Asi deset minut se čekalo, než autobus přijel. Jeden vlak z Heřmaniček do Prahy měl jet ve 20:11. Když jsme se blížili k nádraží, vlak už byl ve stanici a autobus zůstal stát na stažených závorách; nezbylo, než jet dalším vlakem, rychlíkem ve 20:33. S jedním spolucestujícím v autobusu jsme se dohodli, a koupili jsme si dohromady se slevou skupinový lístek.

Cesta vlakem probíhala bez problémů, žádné nečekané zpoždění.

Musím ocenit práci pořadatelů, vlastní značení trasy, jedinkrát jsem nemusel otevřít podrobnou mapu, kvůli jediné menší nejasnosti jsem si zašel asi jen 100 metrů.

Měl bych ale výtku k samotné uváděné délce trasy z Prahy; myslím si, že nemá žádný smysl délku trasy zbytečně zaokrouhlovat na nějaká kulatá čísla; jedno je jisté - délka trasy není přesně 70km ; dle zkušeností ostatních pochodníků, údajů z GPS navigací atd. se  na diskusním fóru hovoří o délce cca 72 - 75 km. Ono se řekne - kilometřík sem, kilometřík tam, když si jdou na sedmdesátku, tak se to už nějak tak ztratí; ale když se jde rychlostí 5 km/h, sedmdesátikilometrový pochod představuje 14 hodin nepřetržité chůze bez přestávek, a každý další kilometr zdržení o 12 minut...

 
 

Související odkazy:

   
       
 
kiwiczech.net

 - údaje pochodníka "kiwi" , který se v diskusním fóru na ofic. stránkách pochodu podělil o údaje ze své GPS navigace (trasa, výškový profil, délka)

 

 ( Trasa Praha - Prčice 70km )

   
 
wandermap.net

 - údaje pochodníka "kiwi", který se v diskusním fóru na ofic. stránkách pochodu podělil o údaje ze své GPS navigace (trasa, výškový profil, délka)

 

 ( Trasa Praha - Prčice 70km )

   
 
wandermap.net

- údaje pochodníka "Libor", který se v diskusním fóru na ofic. stránkách pochodu podělil o údaje ze své GPS navigace (trasa, výškový profil, délka)

 

 ( Trasa Praha - Prčice 70km )

   
 
wandermap.net

 - údaje pochodníka "Philipz", který se v diskusním fóru na ofic. stránkách pochodu podělil o údaje ze své GPS navigace (trasa, výškový profil, délka)

 

 ( Trasa Praha - Prčice 70km )

   
 
wandermap.net

 - údaje pochodníka "Libor", který se v diskusním fóru na ofic. stránkách pochodu podělil o údaje z bratrovy GPS navigace (trasa, výškový profil, délka)

 

 ( Trasa Pikovice - Prčice 70km )

   
 
runmap.net

 - údaje pochodníka "Jakub", který se v diskusním fóru na ofic. stránkách pochodu podělil o údaje ze své GPS navigace (trasa, výškový profil, délka)

 

 ( Trasa Praha - Prčice 70km )

   
       
  Album Praha - Prčice 2010 - fotografie  pochodníka "Podezří" , který zanechal odkaz na album v diskusním fóru na ofic. stránkách pochodu    
       
  Moje fotogalerie z pochodu Praha - Prčice 2009    
       
  Moje fotogalerie z cyklojízdy Praha - Prčice 2008    
       
  Moje fotogalerie z pochodu Praha - Prčice 2007    
       
  Oficiální stránky pochodu Praha–Prčice    
       
  Pochod Praha–Prčice v grafech    
       
  Stránky města Sedlec - Prčice    
       
  www.dalkovepochody.cz - centrum informací o dálkových pochodech    
       
  Pochody.cz    
       
  Galasovy cyklojízdy    
 
 
Home Previous index page Next index page
of 11
P4boticka1.jpg
P4razitka.jpg
P5157724.JPG
P5157725.JPG
P5157726.JPG
P5157727.jpg
P5157728.JPG
P5157729.JPG
P5157730.JPG
P5157731.jpg
P5157732.JPG
P5157733.JPG
P5157734.JPG
P5157735.JPG
P5157736.JPG
P5157737.JPG
P5157738.JPG
P5157739.JPG
P5157740.JPG
P5157741.JPG
P5157742.jpg
P5157743.jpg
P5157744.JPG
P5157745.JPG
P5157746.JPG
Home Previous index page Next index page
of 11
 
Hlavní stránka - Fotogalerie z pochodu 2007
 

 
© Arcon 2010 ; kontaktní formulář:
Opište kontrolní kód
 

Počet přístupů: